3.9.2009

V sekci výstavy je popsána naše výstava v MB.

Jak jsme tu před měsícem psali, tuto neděli se chystáme na výstavu do Mladé Boleslavi. Když jsem posílala přihlášku, říkala jsem si, že Ebík vypadá pěkně a opravdu jsem měla dobrý pocit. Plánovala jsem, že se budeme soustředit na pilování ladného pohybu a pokud možno přijatelného výstavního postoje, který Ebony opravdu fláká a tváří se jak boží umučení. Měsíc je ale dlouhá doba a přišlo línání.....hodně silné línání, takže naše drahule vypadá značně hubeně, mahagonově a chlupy z ní lítají při jakémkoli pohybu:-( Takže i ladný pohyb nám bude asi houby platný, když kolem nás budou lítat chuchvalce chlupů a srst bude mít odlesk zapadajícího slunce. Ale jak se říká, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se a tímto heslem se budeme řídit! Takže v neděli hurá do Mladé Boleslavi a když už si neodvezeme výstavní úspěch, tak se aspoň sejdeme s Riccim :-)

25.7.2009

Po dlouhém rozhodování a váhání jsme se nakonec rohodli, přihlásit Ebony na mezinárodní výstavu psů do Mladé Boleslavi, která se koná na konci srpna. Je to poslední možnost, kdy můžeme vystavovat v mezitřídě a zároveň to bude i premiéra. Naposledy jsme byli na výstavě ve třídě mladých. Tak doufejme, že náš Ebík už jak se patří dozrál a vyspěl a odvezeme si nějakou pěknou známku:-)

Taky doufáme, že se tam potkáme s bráchou Riccim a třeba i někým dalším z rodiny Gold Premio.

Přejeme krásný zbytek prázdnin:o)

23.6.2009

Každé ráno chodí venčit Ebony páník. Dnes se vrátili poněkud rychle a hlučně. Říkala jsem si, že Ebík zase něco vyvedl... asi slupla nějaké to hovínko, nebo honila sousedovic slepice... Omyl.... Jak páník, tak Ebony si na louce stoupli do mraveniště a oba dva dostali pěkných pár štípanců. Chuděra Ebony z toho byla překvapená a nechápala, co se to děje. Však ji taky odpoledne chvilku trvalo než pochopila, když se brodila trávou, že to lechtání trávy nejsou mravenci,ale opravdu jen tráva, která neštípe...

Tuto sobotu mě panička konečně zase vytáhla někam ven. Tentokrát to bylo na cvičák do Svitávky, což máme, co by kamenem dohodil a zbytek doběhl:o) Byl tam výcvikový den, který vedla výcvikářka Lucka Ševčíková a figurant Michal Řehák. Samozřejmě jsme se tam sešli s hovi kámošem Arískem a jeho paničkou Alčou... A že těm našim paničkám trvalo než nás pustili, abychom se spolu aspoň trošku vyběhali... Skoro celý den:o( Ale byla jsem z toho pak tak nadšená, že jsem si nakonec radostí i zaplavala v kalné řece Svitavě. Panička sice ječela, že mě nepustí přes práh, jeslti tam vlezu, ale já vím, že to říkala jen tak:o) A taky že jo...

No a proč jsme tam teda jeli... kvůli poslušnosti a kvůli obranám, na kterých jsem byla naposledy, když byl ještě sníh. Při poslušnosti Lucka zavelela ať cvičíme jako normálně a ona se bude dívat... No... a to je něco na paničku... Dostala okno a nemohla si vzpomenout, co všechno cvičíme. Tím líp pro mě, že:o) Takže jsme teda udělali chůzi u nohy, sedni lehni a tak, lávku a aport... Zbytek se paničce prostě vykouřil z hlavy... No jo... to bude tím "čajem", co tam pila...:o/ K chůzi u nohy jsme dostaly radu, abych dostala pamlsky až při zastavení,  protože při odměnování při chůzi ztrácím pozornost. To se mně samozřejmě nelíbí. Já bych je ráda dostavála při každém kroku... A taky... kdo má vydržet mít pořád hlavu vzhůru a čučet hore... Řekněte sami...

Sedni lehni bylo O.K., ještě aby ne, když je to základ..., za aport jsme dostaly pochvalu...héééč:o) A u lávky chtěla panička radu, jak mě zpomalit. Já tam totiž moc ráda běhám. Lucce jsem ale ukázala, že umím jít i pomalu... Takže panička měla smůlu...

Trochu se divím, že panička nechtěla zkusit přivolání, volno, skok přes překážku... Ale jak už jsem se zmínila... Okno je okno;o)

No a obrany? HRůZA a DĚS!!! Vůbec nechápu, proč bych se měla tahat o hadru s někým, koho neznám. S paničkou prosím, s tou se ještě jakš takš potahám, ale jinak mě ani nenapadne. Panička s Michalem se mě teda snažili podvést, že se se mnou jako bude tahat ona a až se zakousnu, tak mě předá Michalovi. To se ale spletli... Jakmile to pustila panička, tak já taky... A aby panička opravdu pochopila, že se chci tahat jen s ní, tak jsem místo hadry začala okusovat její kotníky... Panička pak vyhrožovala, že přístě dostanu sekec až se jí zase zakousnu do nohy... Jak já jí mám ale jinak naznačit, že se chci tahat fakt jen s ní:o))))

Abych to shrnula, mě a především paničce se ve Svitávce moc líbilo. Pěkné prostředí, fain lidi a psi a fakt příjemně strávený den... Nejspíš tam budeme jezdit častěji:-) Další výcvikový den je 25.7.09. To my ale máme smůlu. Panička má sraz ze střední školy... po deseti letech... stárne, holka ušatá:o))) Na ten další ale určitě pojedeme! A snad se tam dostaneme i mimo  spešl výcvikové dny.

Protože jsme tam byly bez pánečka, ten tentokrát dělal taxíka, tak nemáme ani žádné fotky. Alča ale fotila, takže mrkněte zde.

Minulý čtvrtek jsme byli letos poprvé na Křetince. Bylo krásně a tak jsme si říkali, že Ebíka pořádně vymácháme. Je teď poslední dobou krapet uprášená, co rekonstruujeme domek, a všude jsou cihly, písek, prach a prostě hrozný nepořádek. Podotýkám, že Ebony si hoví na písku velice ráda. Horší je, když pak přijde domů, otřepe se a my jen slyšíme takové to jemné dopadaní kamínků na zem... Sice se ji snažíme před vpuštěním domů trochu vyprášit, ale není to moc platné... Musíme každý den vysávat, jinak bychom v obýváku meli takovou malou písečnou pláž:o)) Takže vykoupání na Křetince bylo opravdu třeba a Ebony byla nadšená. Dokonce poslušně přinášela balónek z vody, což je úspěch. Loni ho tam byla schopná nechat. To byl pak na řadě s přinášením páník:o)))

Taky musím Ebony pochválit. Velice ráda se účastní prací na našem domku a to tak, že asistuje jako takový tichý dozor, resp. chrápe uprostřed dění:-))) Pár fotek najdete zde.

A abych nezapomněla.... Minulou neděli jsme měli vzácnou návštěvu. Nečekaně nás navštívil kamarád Bentlík s paničkou Romčou a nakonec přijela i Alča...bez Aríska:o( Byli tu celé odpoledne, což se mně líbilo. Být tak dlouho s hovikamarádem... Jen nevím, proč štěkal na naše sousedy... Vždyť na sousedy se neštěká... nebo jo???! Asi se mám ještě co učit...;-)

22.5.2009

Do fotogalerie jsme vložili fotku našeho bráchy "modelky:o)" Ricciho, protože se nám fakt moc líbí!:o)

No, a jak to tedy probíhalo na ZOP? Že jsem byla nevózní jak sáňky v létě , je jasné. Od rána jsem měla žaludek na vodě a lila do sebe jen kafčo. Sice mně všichni říkali, že o nic nejde, ale víte jak to je. Říkát si to můžete tisíckrát, ale ty nervy tam prostě jsou. Říkala jsem si, že vím, že Ebony všechno umí, jenže... co když se jí nebude chtít, co když zahlídne projíždějícího cyklistu, co když budu dávat povely úplně jinak než normálně, protože nervy jsou nervy a ona mně nebude rozumět, a tak dále a tak dále... Nicméně jsme ráno vstali, že teda jedeme... Nástup jsme měli už ráno v 7,30. Všichni, kdo se přihlásili, se taky dostavili. Byly jsme čtyři adepti na ZOP a dva na ZVV1. Vzhledem k tomu, že naše Ebony dohárávala, šly jsme úplně poslední, což znamenalo, že jsme na řadu přišly až kolem 10. hodiny. Měla jsem docela strach, že bude Ebony znuděná z toho dlouhého čekání v odkládačce a i z docela velkého tepla. Sice jsem se snažila ji v pauzách vytáhnout, aby se trochu protáhla, ale přece jen toho času moc nebylo a do řeky jsem ji samozřejmě pustit nemohla, to by mě ostatní hnali. Ebinka mně ale udělala radost. Byla docela čiperná a ani nepociťovala, že se "něco" děje. To jsem pociťovala pořád jen já a páník (ten celou dobu trpěl moje výlevy, povzdechy apod.:o) Pak se se mnou i bavil, tak jsem asi tak hrozná nebyla.;-) Tímto mu děkuju za podporu!

No a teď k samotné zkoušce... Nervóza ze mě opadla při pokynu pana rohodčího "chůze u nohy". A tak jsme vyšly. Pěkně jsme si to štrádovaly po place, Ebík měl úžasný oční kontakt, při povelu "volno", kterého jsem se docela obávala, protože při tomto povelu na mě většinou skáče a vyžaduje balónek, se odebrala ode mě a nos zapíchla kamsi do trávy a hledala tam něco moc voňavého, já jsem pokračovala dál. Na přivolání "ke mně" okamžitě čumák zvedla a běžela za mnou. Pak následovala opět chůze u nohy, s neustálým střídáním směrů. U prvního čelem vzad se Ebony trochu zasekla a otočka se moc nepovedla,  jinak si vedla výborně a ač bez pamlsků, tak oční kontakt udržovala opravdu moc dobře. Sedni, lehni, vstaň a obraty na místě se také povedly bez problémů. Chůze u nohy bez vodítka proběhla taky dobře a odložení jakbysmet. Takže z individuální části jsem měla opravdu dobrý pocit. Při skupinové části to oproti individuální bylo kapičku horší, ale nijak zvlášť. Samozřejmě si při protichodu musela čuchnout k protijdoucí fence:-), u sedni, lehni, vstaň, jsem povel "lehni" musela zopakovat. Nějak se jí lehnout nechtělo a já tuším, že to má možná co dělat s hromadným odložením, které se nám právě poslední dobou moc nedařilo, ale to musím ještě vypozorovat. Nicméně, tentokrát nám hromadné odložení vyšlo a Ebony nikam neodešla:-) Chůze přes nepříjemný materiál zvládáme od malička a ani tentokrát jsme neměly potíže. No a poslední "cvik" "přenesení psa", to byla pro Ebony prostě třešinka na dortu. Pan rozhodčí to komentoval slovy "ta by v té náruči klidně usnula":o) Je pravda, že jak u mě tak u pomocníka byla zcela odevzdaná a možná, kdyby se nesla kousek dál, tak si i hlavu na rameno položí a hodí si šlofíka:o) A to byl konec naší ZOP. Když jsme se tak blížily k panu rozhodčímu, dostavil se pocit, že jsme to snad ani nezvládly. Naštěstí to byla jen součást mé vnitřní histééérie:o) Pan rozhodčí Ebony moc pochválil. První část hodnotil jako perfektní a kdyby se prý davaly půlbody, tak nám za to první škobrtnutí při obratu u chůze u nohy strhnul půl bodu., takto nám strhnul 1 bod, takže individuální část jsme zvládly na 49 bodů. U druhé části nám strnul 1 bod za ovladatelnost ve skupině a 1 bod za to lehnutí až na druhý pokus, což znamená, že skupinová část byla za 48 bodů, celkem 97 bodů, známka výborná! Nejdřív jsem tomu součtu moc nevěřila. Přišlo mně to nějaké divné, ale když to pak bylo černé na bílém, tak to byla hotofka:o)

Taková byla naše ZOP:-) A teď se budeme dál snažit, aby i další zkoušky dopadly podobně, nebo spíš, aby prostě dopadly alespoň "dobře".

Fotky najdete zde.

9.5.2009

Přátelé a kamarádi:o) oznamujeme vám, že v sobotu 9.5.2009 složila naše šikulka Ebonka ZOPku a to na VÝBORNOU se ziskem 97 bodů!!! Děkujeme všem, co drželi pěsti a tlapky:o)

Víme, že ZOP není až tak těžká, ale pro nás je to  první společný výcvikový úspěch a především obrovské povzbuzení pro další práci!

Jak celá zkouška probíhala, napíšu co nejdříve. Teď nějak není čas:o(

26.4.2009

Protože je dnes neděle, byli jsme v Rájci na cvičáku. Poslušnost nám jde hezky, pokud Ebi cvičí sama. Myslela jsem, že to máme zmáknuté, i když cvičíme ve skupině, ale až zase taková sláva to není. Chůze u nohy apod. je jakš takš, ale.... Ebony mně dvakrát zdrhla z odložení:o( a to chceme jít za 14 dní na ZOPku... Možná je to háráním, možná se jí nelíbili psi vedle ní, ale možná taky ne, takže se tím těžko můžu uklidňovat a ani nechci. Musíme to nějak zvládnout!!! Nakonec nepůjdeme do Štěpánova, ale do Rájce. Říkáme si, že domací plac je domací plac:o) Tak nám držte pěsti a tlapky, ať to odložení do 9.5. ještě dopilujeme.

18.4.2009 jsme se vypravili do Dolného Kubína na svatbu našich dobrých kamarádů a protože jsme byli ubytovaní v zařízení přístupném čtyřnohým mazlíčkům, mohli jsme vzít Ebony s sebou. Svatba byla dojemná a moc veselá, prostě povedená po všech stránkách:-) A byla na opravdu krásném místě, takže se tam chystáme v létě na dovolenou. Ebony jsme slibovali, že si tam pohraje s psími kamarády,ale nakonec tam byla jen jedna psí slečna - Jopinka (fenečka japonského palácového psíka ženicha:) a ta se s Ebony kamarádit nechtěla:-( Nicméně si myslím, že Ebony zklamaná být nemusela, protože jsme se opravdu snažili, aby se vyřádila i bez psích kamarádů. Takže takto v noci lítal páník po mezích v kravatě a obleku, házel balonky a přetahoval se:o))) Docela pěkná podívaná:o) 

Fotky najdete zde.

Na zpáteční cestě jsme se stavili za Fessy, protože jsme ji už moc dlouho neviděli a už se nám po ní a po jejích pánících zastesklo. Holky se sice poznaly,ale byly k sobě trošku rezervované, sem tam i zavrčely. Na procházce si každá spíš hleděla svého, ale po příchodu na zahradu si moc pěkně pohrály. Nafotili jsme i pár fotek.

Jinak jsme si přivezli hárání, které jsme už netrpělivě očekávali od února. Ebony je torchu schlíplá :-( Ale snad to brzo přejde. Zatarasili jsme veškeré skuliny v plotě a budeme pevně věřit, že sousedovic Fox nějakou další neobjeví a nepoctí nás navštěvou. Plot máme sice nový, bohužel ale ne dokonalý....

29.3.2009

Tak mě takto zase jednou páníci vyvezli na výlet. Tentokrát jsme jeli už na známé místo - do Štěpánova u Olomouce, kde HWPS pořádal 14.3.2009 výcvikový den se zaměřením na přípravu na ZOP. Já jsem teda moc nevěděla, a ani teď to nevím, co to ta zopka je. Připomíná mně to zobku jako nějaký to mlsání, ale vzhledem k tomu, že jsem nic zvláštního na zub nedostala, tak to s tím asi nebude mít nice společného;-) Asi se nechám překvapit, i když.... Kdo ví, jestli k ní dojde. Panička mně totiž dneska na našem rodném cvičáku vyhrožovala, že jestli míním předvést to co dneska, tak se mnou nikam nejde (pořád mluvila něco o očním kontaktu 8-).... Ale zpátky ke Štěpánovu. Nejdřív se mnou chvíli cvičil páník, takovou tu tipickou poslušnost, ale pak mě předal zpátky paničce. Prý je z tolika lidí nervózní.... Úplně ho chápu, já na tom byla dřív úplně stejně. A to po mně ještě panička chtěla jakési povely, o kterých jsem netušila, co to jako má být. S paničkou nám to docela šlo. Nejdřív jsme zase zkusily obrany. Tak to mně ze začátku i bavilo, ale ne moc dlouho. Okusování klacků mě baví víc:o) Potom jsme nastoupily ještě s krasavcem Alexem a jeho paničkou na poslušnost (ZOPku).  Já jsem šla jako první na odložení. Normálně mně nevadí a prostě ležím, dokud pro mě panička nepřijde, ale ona šla tentokrát jaksi moc daleko a to se mně teda vůbec nelíbilo, tak jsem se vypravila za ní. Samozřejmě jsem dostala vynadáno a musela jsem se vrátit. Tak jsem to tam teda odležela, abych paničce ukázala, že teda jako poslouchat umím. Pak mě taky moc pochválila:o) No, a pak jsme nastoupily na poslušnost. Opravdu jsem se moc moc snažila. Měla jsme sice několik slabších okamžiků, ale ty měla i panička... Víte, co mně udělala? Ona udělala obrat vlevo a zapomněla mně říct "k noze".... A takových chvilek měla víc... Taky mně pak říkala, že si nemáme co vyčítat;o) Luděk Valenta nám dal několik rad a říkal, že teda na tu zopku jít můžeme. Panička měla samozřejmě radost, ale pak říkala: "Ebíku, musíme pořádně máknout." Co tím jako myslela???!!! :-O

Jinak jsme taky zkoušeli měření, vážení, prohmatávali nás cizí lidi a tak. To bylo docela dobrý:o)

A nakonec stopu. Musím říct, že stopa mě fakt baví, i když se teda někdy trošku minu. Ale budeme prý poctivě cvičit a bude to čím dál lepší.

Na nácvik tej "zopky" se můžete podívat v sekci Video - páník nás natáčel.

Fotky najdete zde.

Po docela dlouhé době jsme také vložili video z nácviku poslušnosti na cvičáku v Rájci.

9.3.2009

Měsíc od poslední aktualizace uběhl jako voda a my se trošičku stydíme za naše usnutí na vavřínech.

Takže, co se za uplynulý měsíc stalo....

Úplně nějnovější je to, že v poslední době pomalu ale jistě začínáme do výcviku zapojovat páníka. Už po 2x na nedělním cvičáku cvičil s Ebony on. Poprvé jsem u toho nebyla, ale od Alči mám info, že to Ebony s páníkem šlo. A podruhé jsem u toho už byla a myslím, že po pár cvičeních to bude ideální. Páníkovi šla trochu hlava kolem z toho množství informací, na co dávat pozor, což chápu, já na tom byla úplně stejně, ale věřím, že se do toho dostane. Jen to chce cvičit pravidelně;o) Na což osobně dohlédnu:o)

Od podzimku jsme také v něděli poprvé zkusili stopu. Na to, že byl opravdu velký vítr, si Ebony vedla skvěle. Takže musíme se do toho zase obout a začít "čmuchat" pravidelně.

Za týden po výletu do Brna jsme vyrazili a tentokrát už i s páníkem :-))) do Kuřimi na výcvikový den s Mirkem a Mirkou, který pořádal HWPS. Bohužel jsme se tam nemohli zdržet až do konce, protože jsme spěchali na oslavu narozenin mojí mamky, ale aspoň výcvik a trochu i obrany jsme si užily. Výcvik nám docela šel. Byly jsme zařazené už do pokročilejších. Cvičily jsme dohromady s Amorkem, Benlíkem a Arískem. No, prostě s chlapama:o) Dostaly jsme pár pokynů, co zlepšit apod.

Potom jsme strávili hodinu s panem Novákem, který nám řekl něco o předvedení psa na výstavě a na bonitaci. Ebony se tam celou dobu chovala jako nevychovaný pes. Pořád po mně skákala, okusovala mě a prostě ukázala, že bych měla asi krapítek přitvrdit v její výchově. Když šlo ale o předvedení výstavního postoje, pochopila, že má být v klidu a postála docela pěkně a pak i pěkně běžela v kruhu. Tak aspoň něco.

Do obran jsme šly s tím, že by ji Mirek mohl zkusit rozštěkat, protože to je pro nás jedna velká neznámá. Nevíme, jak z Ebony vyloudit štěkot na povel. Už jsme ji i zkusili uvázat v lese ke stromu a jít pryč. Ale ani nekníkla:o( Počkala až se vrátíme... Takže Mirek to chvíli zkoušel, ale bylo to spíš trápení, tak jsme toho nechali a Ebony si aspoň zakousala do kůže. A dostala jsem teda radu, že mám použít vysavač. Tak jsem to jednou zkusila. Vysávala jsem Ebony čumák, ona se u toho tak nějak vlnila, poskakovala, ale nic:o(

Tímto náš výcvikový den skončil a my vyrazili přát mojí mamce. Takže celý den od rána až do večera byl moc fain, protože jsme ho strávili s kamarády a rodinou:o)

Fotografie najdete zde.

V sobotu 7.2.2009 jsme se s Alčou a Arískem vypravili vlakem do Brna na výstavu. Celý výlet byl od začátku opravdu vzrušující. Musely jsme s Ebony vyrazit už po 7. hodině ráno pěšky na nádraží, které máme od domu cca 3 km. Říkala jsem si, že to bude taková fain ranní procházka na probrání. A opravdu byla. Probraná až až jsem byla asi 200 metrů od našeho domku. Sousedům totiž utekl labrador, se kterým jsme ještě neměli tu čest se seznámit. Pesánek se tvářil prátelsky, což o to, ale byl přátelský až až. Ebony z něj byla ze začátku docela rozradostněná, pak jí už ale začal vadit, protože byl opravdu družný. Já jsem byla nejen nervozní z toho, že se mně ho nedařilo zbavit,ale taky proto, že jsem v ruce nesla igelitový pytlík s Eboniným "pokladem", který jsem nemohla nechat ležet na sousedovic trávníku a opravdu jsem se cítila ohrožená, že pokud pytlík praskne, nenechají mě nastoupit do vlaku. Nakonec jsem se ale vzchopila, na labradora trochu dupla a on nás nakonec nechal. Tímto jsme ale nabraly zpoždění, takže pak jsme ty 3 km šly opravdu rychlochůzí. Doběhly jsme na nádraží, koupila jsem lístky a čekala na vlak, který měl jet chvilku po 8. hodině a zavézst nás do Skalice na osobák směr Brno. Tak jsme tam tak seděly, čekaly, čekaly a pořád čekaly. Když už byl čtvrt na 9, volala jsem spoluvýletníkům, že nám nejede spoj. No, Alča mě trošičku vyvedla z míry. Prý jsme do té Skalice měly jet autobusem:-O Co už s tím, že? Musely jsme počkat na další spoj, tentokrát opravdu vlak a s mírným zpožděním jsme do Brna všichni slavnostně dorazili. Ebony i Arísek se ve vlaku chovali slušně:-) V šalině to taky šlo, akorát oba dva, především teda Arís, získali pocit, že šalina je jejich a na přistupujícího psíka pěkně spustili. Na výstavě jsme potkali kamaráda Bentlíka s páníky, zahlédli jsme i Amorka s paničkami a Aslana s výcvikářkou Mirkou, kteří celou výstavu vyhráli:o) Jinak jsme moc známých tváří neviděli. Nicméně, co jsem měla možnost sledovat, tak paní rozhodčí se ke psům chovala strašně hezky a myslím, že si na posuzování dala opravdu záležet.

Zpáteční cesta probíhala taky bez problémů, jen při nastupování do vlaku se mně podařilo Ebony pokropit kapučínem... Pokropila jsem teda i sebe, takže jsme se obě vracely, jak dvě prasata;o)

6.2.2009

Ebony a život s ní! (aby tu bylo taky trošku nějakej tej romantiky;-)

Když jsem byla malá, asi tak na prvním stupni základní školy a vlastně i dál, strašně moc jsem si přála pejska. Moje mamka mně vždycky říkala, že pejska mít nemůžeme, že na něj nemáme čas a hlavně místo, protože jsem bydleli v bytovce, kde to s místem není valné. Ale asi mi chtěla dát aspoň malou naději a řekla, že když budu mít samé jedničky, tak mně pejska pořídí. Nevím, jestli věděla, že nemám dost pevnou vůli a že jsem moc líná, ale samé jedničky se nikdy nedostavily. Vždycky se tam nějaká dvojka objevila. Takže pejsek se bohužel nekonal. Jenže můj taťka byl jiného názoru a jednoho dne, když jsem měla narozeniny, přijel a hodil mně do klína štěňátko, malého ovčáka. Já byla celá šťastná a starostlivého až vyděšeného pohledu mojí mamky jsem si vůbec nevšímala. Dali jsme mu jméno Kazaj, podle jedné knížky, kterou měla moc ráda moje mamka. Už po pár dnech bylo vidět, že Karaj je hodně živé štěňátko. S malým Karajem jsem strávila týden a potom jsem odjela na hory se školou. Když jsem se vrátila z hor, Karaj byl pryč… Mamka ho dala kolegyni, která pro něj měla zahradu, zkušenosti, ale především čas, trpělivost a hodně hodně lásky, kterou každé štěňátko potřebuje.  Já jsem samozřejmě brečela a byla strašně naštvaná. Až dnes, co máme Ebony, mi dochází, co všechno měla mamka na mysli, když se pejskovi bránila co to šlo. Dnes už vidím, že mít psího kamaráda je veliká starost a zodpovědnost. Ale pozor, tím si vůbec nechci stěžovat. Od té doby, co máme Ebony, úžasnou fenku hovíka, se nám převrátil život vzhůru nohama. Už nevysedáváme v hospůdkách a kavárnách, jak jsme byli zvyklí. Co nejrychleji spěcháme domů, abychom s ní byli, užili si jí co nejvíc než zcela tvrdě vytuhne v naší posteli. Ebony mě naučila velikému sebeovládání, protože ona a její temperament je někdy opravdu velká zkouška nervů. Když ji poprvé chytl tzv. „rapl“, kdy lítala kolem mě jak střelená a já na ni vřískala, myslela jsem, že to prostě nezvládnu. Šla jsem z procházky s brekem a nevěděla, co bude dál. Postupem času jsem se ale naučila zachovat klid a prostě čekám než ta naše šílenkyně zjistí, že už nemůže a zase se zklidní. Dneska jsou procházky o veselém dovádění, přetahování a vylomeninách a někdy i o rozčilování:o) Nádherné okamžiky s ní zažívám, když ji chytne její mazlivá nálada a vyleze si za mnou na klín (předními packami, celým tělem se už nevejde;-) a já ji drbu a ona drží nebo když do mě začne strkat čumákem a chce, abych si s ní hrála, tahala se o hadru nebo jen třeba o malý zbyteček plyšáka, kterého rozcupovala na pidikousky. Mít psího kamaráda je sice veliká starost, ale i veliké štěstí, pokud se mu člověk chce přizpůsobit a naučit se s ním žít.

O psech se prý říká, že jsou věrnou kopií svého pána. Můj muž, páník:o) se tomu smál a říkal, že je to docela přesné. Asi ano, protože jak ze mě, tak z Ebony, se mu někdy ježí (jak jinak, když jsme Ježovi :-))) vlasy na hlavě;o) A taky jsme obě tak trošku ztřeštěné a zbrklé…

Rok a skoro půl, co jsme my tři jedna rodina, byl náročný a úplně jiný, a hlavně byl moc šťastný a plný radosti, víc než před tím. Dokonce mám silný pocit, že jsem se na Ebony stala závislou;o) A pevně věřím, že náš společný život bude pokračovat tím směrem, kterým se ubírá doposud!

Závislou jsem se na ní stala nejen já, ale myslím že i páník... a nečekaně i moje mamka a brácha. Při každém hovoru s nimi se dostaneme na Ebony a rozebírame ji ze všech stran. A když k nim přijedeme??? Tak to se nejdřív vítá velkolepě Ebony a pak až někdy, když vyjde chvilka, jsme přivítáni i my s páníkem:o) Lhala bych, kdybych říkala, že mně to vadí:o)

Takovéto nějaké povídání jsem chtěla připravit k ročnímu výročí našeho soužití. To jsem ale nějak nestihla, ale dostala jsem se k tomu teď, když je páník na pár týdnů docela daleko od nás a my tu vegetíme spolu samy dvě. Neumím si představit, že by tu Ebony nebyla! Bylo by tu hrozné prázdno. Ona je to, na co se moc těším a co mě rozveselí, když na mě padne splín! Je to prostě naše Ebony, Ebi, Ebomíra, Ebis, Ebíšek, Cácorka, Pusina a Seš normální?:o)))

1.2.2009

Jak jsem slíbila, tak jsem učinila a vložila jsem fotky z výletu do brněnské ZOO do fotogalerie. Jináč celý výlet byl opravdu povedený a myslím, že jsme všichni byli spokojení. Cesta vlakem proběhla bez větších potíží, jen pro paní průvodčí to byla zkouška ohněm. Svěřila se, že má hrůzu ze psů, no a Arísek i Chibetka se rozhodli, že nejpohodlněji jim je právě v uličce. Paní průvodčí je teda musela několikrát překračovat, ale byla statečná!!! Cestování šalinou bylo také v pohodě, jen tolik psů v jednom voze budilo nejdříve podezřívavé pohledy spolucestujících.

Při vstupu do ZOO nás přivítala jako první tygřice a jak Ebony tak Bently z ní měli takový šok, že to vypadalo na společný úprk. Romča i já jsme pesánky naštěstí udrželi a nemuseli jsme orat našemi obličeji chodníky místní ZOO:-) Bently se pak uklidnil a v poklidu sledoval, cože je to za stvoření a Ebony byla přešťasntá, když jsme tento výběh minuli a kolem žádná podobná prapodivná zvířata už nebyla.  Chibetka byla celou dobu nad věcí a vše v klidu a míru sledovala, sem tam teda ňafla po Bentlym, který ji sem tam očuchnul, ale obešlo se to bez většího výstupu;-) Arísek byl zase unešený z vlků a to tak, že se rozhodl pro osobní návštěvu v jejich výběhu. Alča ho naštěstí udržela, takže vlci i Arís přišli o velké vzrůšo. No, buďme rádi...;o) Prohlídku ZOO jsme zakončili v místní restauraci Tygr (příznačné jméno, protože jedna stěna byla prosklená a sousedila s výběhem oné tygřice). Její promenádování už naštěstí nezpůsobilo takový poprask jako při prvním setkání, takže pesánci byli jakš takš v pohodě, i když Arísek měl tendenci pořád hlídat. A protože dalšími obyvateli restaurace byly malé opičky, které měly voliéru (nebo jak se to nazývá) přímo uvnitř, nezapřel v sobě hlídače a hlídal dokud se opičky někam neschovaly. 

Těšíme se, že se k nám přístě přidá více psích kamarádů:o)))

28.1.2009

Na nedělením cvičáku nám Alča s Erikem (tímto jim děkujeme:-) pořídili několik cvičících fotek a dvě videa. Protože je ale páníček na dva týdny pryč a já jsem ve vkládání videí značně mimo, vloží je až se vrátí:-) Jinak fotky jsou ve fotogalerii.
 

5.1.2009

Zaktualizovali jsme "Co plánujeme". Postupem času budeme plány přidávat.

4.1.2009

Po dlouhé době s sebou vzali pánici na procházku foťák, aby udělali několik fotek. Ve fotogalerii si můžete prohlédnout několik mých póz a také hru s balónkem a páníkem:-)

Do sekce "Co plánujeme" v nejbližších dnech přidáme naše úmysly, co bychom letos chtěli stihnout.

Ve fotogalerii jsme přidali několik fotek bráchy Ricciho:o) a tímto ho moc zdravíme! Pokud byste chtěli vidět víc, mrkněte buď na Ricciho stránky nebo na rajče.

Vše, co se přihodilo v roce 2008, najdete v Archivu 2008.

Moc zdravíme všechny naše kamarády a příznivce plemene hovawart v novém roce a přejeme jen to dobré!!!