Archív 2008

Pohodlné spaní
Ebi ráda spí v pohodlném pelíšku, kde je měkko,teplo, no zkrátka pohodlíčko.
Tak nám dnešní ráno nenápadně naznačila, že nechce o nim míň než páníčci.

Pro našeho trhače prostě není pelíšek jako pelíšek:-)
1.12.2008
Poslední dobou jsme trošku usnuli na vavřínech, takže jsme ani moc neaktualizovali, i tak ale zdravíme všechny psí kamarády a jejich páníky:-)
Co napadl listopadový sníh, má Ebony energie na rozdávání. asi jako většina chlupáčů. Sníh bohužel dlouho nevydržel, Ebonin elán ale ano. Takže na prochajdách lítá jak střeštiprdlo. Od toho se odvíjí i pozornost při poslušnosti. Nejdřív potřebuje mírný větší sprdung a pak cvičí docela pěkně.
Do konce roku už nemáme v plánu žádnou velkou akci kromě pravidelných nedělních návštěv cvičáku. Už se ale moc těšíme na jaro, kdy prý budou opět nějaké výcvikové akce, kterých se určitě zúčastníme:-)
A teď krátký příběh...
V neděli se mnou panička odmítla jít na vycházku, prý máme jít s páníkem sami a ona bude tvořit vánoční věnec. Do té doby jsem nevěděla, co to je. Teď už to moc dobře vím:o)))
Prochajdu
jsem si i s páníkem užila a když jsme se vrátili, na stole leželo
jakési kolo z jehličí a na tom byly nějaké malé věci. Panička se
tvářila velice pyšně, měla asi pocit, že se jí povedl. S páníkem ho pak
pověsili na dveře a pořád cosi mleli o tom, že je dost vysoko... A
protože druhý den museli jít do práce, tak jsem měla celý den sama pro
sebe. Chvíli jsem spala, hlídala a tak normálka, pak mě ale napadlo, že
bych paničce mohla udělat radost a ten věnec jí trochu upravit.
Naštěstí jsem na něj při troše snahy dostala, páníci jsou fakt naivky,
že si mysleli, že si neporadím. Takže jsem celou pulků těch barevných
věciček odstranila. Něco jsem rozkousala, protože to bylo fakt nemožný,
tak aby to tam paničku třeba nenapadlo dát zpátky, něco jsem jen
sundala a nechala být, kdyby se to třeba hodilo k něčemu jinému.
Bohužel jsem teda nedostala na celý věnec, ale tohle stačilo. Na svůj
výtvor jsem byla hrdá a s napětím jsem očekávala příjezd paníků. Večer
jsem se konečně dočkala. Panička šla jako první. Když uviděla mnou
upravený věnec, zůstala stát a mlčky na něj hleděla, asi přemýšlela,
jak mě nejlépe pochválit. Pak řekla: "No..., výborně, Ebony." A to mně
udělalo obrovskou radost, taková pochvala... Pak se sice panička
chovala trošku divně, chodila s baterkou po zahradě a něco hledala a
taky mně furt otvírala tlamu. Přitom se na žádnou výstavu nechystáme,
že bychom museli cvičit prohlížení zubů, tak nevím. Co mě ale zklamalo,
bylo, že páník ten věnec sundal:o( Nechápu proč, když se paničce
líbil... To ale nevadí, počkám si na nějaký další výtvor a zase paničce
pomůžu s jeho (od)zdobením:-)
1.11.2008 jsme se zúčastnili s radostí očekávané akce - výcvikového dne ve Štěpánově u Olomouce. Jako vždy jsme se tam potkali se starými známými a dobrými tvářemi - Arískem, Bentíkem, Árčím, Amorkem a spoustou dalších. Taky jsme se s několika dalšími pesánky seznámili a bylo moc veselo, obzvlášť při nácviku "volno", "ke mně", to se zvedal i prach z pole, na kterém jsme cvičili:-) Došlo tu taky k takovému menšímu rodinnému setkání, protože přijeli tři Ijsbérci a jsou to hovíci, jak se patří:o)
No, abychom se dostali k tomu, jak nám to šlo. Obrany byly takové nijaké. Ebony se sice do kůže zakousla, ale hned ji zase pouštěla, takže úspěšnost nebyla nijak valná a já jsem z toho měla spíše smíšené až špatné pocity. To kdybych dělala figuranta já, to by panečku bylo. Ebony totiž miluje můj pravý rukáv na mojí červené bundě a dále levou nohavici někdy i kotník na mých jakýchkoli kalhotech:o)))))))
Náladu jsem si ale spravila u poslušnosti, protože si myslim, že nám opravdu šla. Ebínka byla moc pozorná a celkově bych ji snad ani nic nevytkla. Ke konci už teda chodila trochu šejdrem, protože toho měla asi plný brejle a taky byla taková všelijaká z těch všech pachů a tak, ale když opominu toto, tak byla opravdu výborná!!!
Fotky najdete zde a dále na stránkách Hovawart Pro Sportu.
Každou neděli se snažíme pravidelně navštěvovat cvičák. Trochu jsme se posunuli ve stopách. Z koláčů jsme konečně přešli na rovnou stopu. Ebony čmuchá moc pěkně, je šikovná, jen já se musím naučit šlapat správnou délku kroků, neboť jsem byla jednou osobou zkritizovaná, že dělám kroky jak kdybych byla "drůbež":-), tedy slepičí kroky. Takže se snažím dělat delší, ale je to teda někdy fuška;-) A tímto zdravím Alču:-))))
Jinak jsme teda dost rozladění ze změny času. Tma v 5 hodin odpoledne je teda dost o ničem.Takže pondělky a středy chodíme na prochajdy úplně po tmě a je to teda fakt vzrůšo. Obzvlášť, když si člověk vezme baterku, která nesvítí, že?:-( Ebony v té tmě nění vubec vidět...nečekaně:-) Ale zatím jsme přežili ve zdraví, tak už se budeme těšit až napadne sníh, aby bylo videt aspoň Ebíka.
No
a nesmím zapomenout zmínit páníka.... Ten už vítězoslavně dodělal
zbytek plotu, takže se už snad nemusíme strachovat, že Ebony bude
chodit na návštěvy k sousedům, zatím co my budeme tvrdě dřít v práci.
Kvalita se ale ukáže, až bude Ebi zase hárat. Máme tu v ulici jednoho
takovýho pana psa, co se dostane prostě všude, dareba jeden:o)
21.10.2008
Dnes nám přišlo vyhodnocení DKK naší Ebony - výsledek je 0/0!!! Jsme za to moc rádi!!!
Přišla nám výborná zpráva! Eriska (Euforia), Ebonina sestřička, má DKK 0/0!!!
11.10.2008 jsme se zúčastnili Klubové výstavy Hovawartů v Milovicích. Reportáž si můžete přečíst v sekci Výstavy.
Ebonin bráška Enricco nakonec získal nádhernou známku V2. Musíme od paničky Katky vydyndat nějakou fotku bráchy krasavce:o)
Posudek Ricciho je takovýto: 13.měs. stř.velký pl. pes, správně pl. barva, typ.hlava, korekt.uši, nůžkový skus, pevný rov. hřbet, končetiny, bohatě osrt. ocas, výborný plyn. pohyb, přátel. povaha!
3. až 5.10.2008
Protože jsme se s paničkou skoro celé prázdniny, co se výcviku týče, krapítek flákaly, a taky jsme se chtěly naučit něco nového, vyrazily jsme první víkend v říjnu na výcvikový víkend na Suchý (vesnička u Boskovic). Opět nás cvičila Mirka Marcišinová a kousali jsme na Mirka Valentina. A zase byli oba super!
Společně s
parťačkami Zuzkou a Fessy jsme se ubytovaly v chatkách, ve kterých bylo
asi tak 10 až 15 stupňů celsia, takže jsme s Fessy měly dovoleno spát s
paničkami v posteli, prý aby jsme je v noci taky trošku zahřály:o)))
Panička mě chválila a řikala, že jsem topila pěkně:o)))
Setkala
jsme se tu taky s Alčou a Erikem, ale s jejich pesánky Chibetkou a
Ariskem jsme se jaksi minuli:-( Asi to bude tím, že byli v jiné
výcvikové skupině (v pokoročilejších:-) A bylo tam spousta dalších
psích kamarádů, které jsem už potkala na jiných akcích.
Každé
ráno jsme chodili na stopu, což mě moc bavilo a taky jsme za to byla
pochválená. I když musím říct, že mě sem tam vyrušily nějaké vzdálené
hlasy, takže panička má chodit na stopu ještě s někým dalším, aby si s
ním povídala a já se učila pořádně soustředit. No, snad někoho sežene,
jinak hrozí, že mně tam panička bude zpívat, a to bych se asi neuměla
soustředit ani za sto let:o) A taky se musím přiznat, že jsem paničce
zdrhla na stopu Fessy a trochu ji vyžrala pamlsky. Ale tomu se prostě
nedalo odolat. Když musíš, tak musíš!!!;o)
Poslušnost jsme cvičily dvakrát denně a moc mě to bavilo a taky mě to docela hezky šlo. I když někdy jsme se do toho s paničkou taky zamotaly, ale nebyla to žádná hrůza. Nejhorší byl asi aport. Mně ta činka prostě fakt nechutná!!! Ale asi to budu muset překousnout, protože panička vypadá neoblomně!:o(
No a nechyběly ani obrany. V sobotu mně to šlo a i bavilo, ale v neděli se mně prostě nechtělo se s tím Mirkem o toho peška tahat, tak jsme to párkrát zkusily a pak to raději vzdaly. Místo toho jsem se pustila do tahání nohavic paničky, to byla větší sranda:o))
Domů jsme se vrátily s paničkou hodně unavené, ale stálo to za to! A doma nás čekalo překvapení. Páník se pustil do výměny další části plotu. Takže mám zase na zahradě hrozný nepořádek. Doufám, že si s tím páník pohne, abych tam zase mohla co nejdřív pořádně hlídat:o)))
A
kdybyste se chtěli podívat na fotky z tohoto víkendu, tak bohužel.
Panička si vezla foťák, ale neudělala ani jednu fotku!!! To je hrůza,
ze?!:o(
18. až 21.9.2008
jsme
strávili v Říčkách v Orlických horách. Vypravili jsme se tam se psími
kamarády a jejich páníky a bylo to moc bezva. Chodili jsme na dlouhé
výlety, které páníci prokládali zastávkami v hospůdkách. Bez toho by to
prý nešlo, protože posilnění a odpočinek na další cestu je potřeba. Což
je asi pravda;o)))) První den jsme se vydali do Rokytnice. Zároveň to
byl i den takového většího poznávání se s labradorem Kubou a gordon
setrem Gastonem. Musím říct, že jsem Kubu i Gastona okouzlila na první
pohled. Měla jsem je pořád za zády až jsem je sem tam musela odhánět.
Asi to bylo tím, že jsem nedávno dohárala:o) Nejlíp se mně samozřejmě
dovádělo s Fessy. Jsme už prostě sehrané. I když páníci nás sem tam
okřikly. Prý jsme to už s tou hrou přeháněly. A nesmím zapomenout na
Nikolku, jediné dítě na naší výpravě. S ní se mi taky moc dobře hraje,
ale musím být opatrná, abych ji nepovalila.
Druhý den jsme šli po hřebenu Orlických hor. To byl docela záhul, protože jsme na ten hřeben museli vylézt. Já jsem se držela vpředu, ale moji páníci se loudali někde dalekou za mnou. Měla bych jim dávat víc do těla, aby si trochu spravili fyzičku a nezdržovali;o)
Třetí
den jsme my, hafani, museli zůstat na chatě, protože venku bylo prý
počasí, že by ani psa nevyhnal a tak se páníci vydali sami na válečnou
pevnost Hanička. Páníci se vrátili pěkně promrzlí, ale i tak nás
odpoledne vzali ven a s Fessy jsme se proběhaly za balónky, musela jsem
se podělit o ty moje, ale že to byla Fessy, tak proč ne;o) Jenže,
představte si, ona mi ten jeden ohryzala:´(
Poslední den, a to už bez Gastona a Kuby, jsme se vydali na naučnou stezku Zemská brána kolem Divoké Orlice. Bylo tam krásně a na jaře tam musí být ještě krásněji!
Těšíme se s páníky na další takový povedený výlet!
Na fotky se můžete podívat zde.
13. až 14.9.2008
Tento víkend budu na prázdninách u mamky a bráchy paničky v Rovečným. Panička je z toho chudák trochu nervózní. Prý abych neudělala nějaký průšvih a taky aby mě moji "víkendoví" pánici uhlídali. Tak já slibuju, že se budu snažit být poslušná a nevyvádět žádné psí kusy... ale řeknu vám.... bude to těžké :o))))
31.8.2008
Dnes jsem si s páníky vyjela na výlet na Křetinku s tím, že mně páníci chtějí udělat radost k mým 1. narozeninám, protože voda je můj velký koníček:o) A pokud mně k tomu hází moje oblíbené balónky, tak mě prostě nejde udělat šťastnější... A jako dárek k narozeninám jsem dostala kus pravého vepřového kolena, samozřejmě uvařeného, po kterém jsem se olizovala až za ušima:o))) Na fotky z Křetinky, kde jsem se pěkně vydivočila s páníkem, se můžete podívat ve fotogalerii. Panička ochotně fotila, protože i když počasí bylo nádherné, voda byla pěkně ledová, takže se do ní paničce vůbec nechtělo!!! No jo, je to cíťa:o))
30.8.2008
Konečně jsme vložili fotky z výstavy v Bratislavě a z dovolené v Malých Karpatech.
20.8.2008
Vrátili jsme se z dovolené a z výstavy:o) Podrobnosti o výstavě najdete v sekci Výstavy. Fotky dodáme co nejdřív.
3.8. Páníčkova stavba plotu
Jednoho
krásného dne se páníček rozhodl ozdobit zahrádku nějakým novým útvarem.
Zatímco já jsem si užívala výcvikového víkendu ve Velkém Meziříčí,
páníček úspěšně tvořil nový drátěný program. Když jsem se
vrátila,nevěřila jsem vlastním očím,shnilý dřevěný plot byl pryč a
místo něj, ze země trčely jen sloupky. Celý týden jsem z povzdálí
sledovala, co to okolo zahrádky roste, až tu mi došlo, že to je něco,
co mi má zabránit výletům za kočkami po okolí. Po týdnu byl plastový
plot hotov a moc se mi nelíbil. Nějaký den jsem to vydržela,ale pak mi
došlo, že do pracovního plemena nepatřím nadarmo. Drátečky šly jeden za
druhým,až se vyklubal slušný otvor na útěk. Páníčci mě našli u sousedů
a nový plot dostal spoustu jmen, kvůli kterým by je žaloval nejeden
plotař. Páníčci se opravdu snažili,ale látat pletivo, jak já je dokážu
rozplést, opravdu nedokážou. Po několika dnech pochopili, že drát je
drát a natáhli plot nový. Je stříbrný a krásně se leskne. Uvidíme na
jak dlouho...:-)

1.8. Část
tohoto víkendu jsme strávili s našimi kamarády a jejich dítky na
chalupě na Vysočině. Pro Ebony to bylo vzrušující, protože tam byly dvě
kočky, hejno slepic, králíkarna plná králíků a především tři děti,
které byly výškově zhruba stejné nebo jen o kousek vetší než náš Ebík a
které kolem ní pořád poskakovaly, což v ní vzbuzovalo pocit, že to jsou
ti praví parťáci na hru. Po vysvětlení, co děcka můžou a co namají
dělat, aby je Ebony např. nepovalila nebo na ně neskákala, se celkem
dobře zžili a krom drobných tahanic, kdy se Ebony třeba zapojovala do
kopání si s balónem, odebírála dětem klacíky z rukou, sem tam někoho
pořádně oslintala apod., jsme si užili moc fain dva dny:o) Tímto
zdravíme Hrůzičky, Baruš s Bětuš a Evču s Kubíkem:o)
V chovatelské stanici Gold Premio, odkud pochází i naše Ebony:o), se 27.7.2008 narodila štěňátka ze spojení BRAY-BO Sideric Miks a Shakira Gasko Prim. Gratulujeme a přejeme ať se štěňátkům dobře daří a rostou jako z vody:o)))
20.6. jsme se s
Alčou a Arisem a Romčou a Bentlym vypravili do nám již známeho hotelu
Amerika ve Velmezu krapítek si zacvičit poslušnost, obrany a celkově si
užít moc fain den. Když opominu, že mělo být 20 stupňů, ale bylo přece
jen o něco víc, takže jsme se docela pekli, tak se den moc vydařil.
Mezi poslušností a obranami jsme se stihli i projít a Ebony si
samožřejmě zaplavala. A taky jsme si s holkama daly mocinky dobré
poháry:o))) No a na konci srpna plánujeme společný víkend na táboře s
Martinem Uřičařem, tak doufáme, že to vyjde!!!
Na fotky se můžete podívat zde a děkujeme za ně Alči:o))
Byli jsme se podívat na Ijsbérky, když jim bylo 5 týdnů. Jsou to krásní méďové a taky neposedové, mazlíčci a spáči:o)) Dnes jim již skoro 8 týdnů a pomalu se rozjíždějí do svých nových domovů.
Všechna štěňátka z chovatelské stanice IJSBEER jsou již zadána či rezervována. Přejeme ať mají budoucí páníci pro svoje budoucí čtyřnohé kamarády moře lásky, hodně trpělivosti i pevných nervů:o)))
V sekci Výstavy jsme vložili posudek z Mezinárodní výstavy psů - Intercanis.
Výcvikový víkend ve Velkém Meziříčí
Už asi před třemi měsíci se panička rozhodla nás příhlásit na výcvikový víkend do Velkého Meziřící (dále jen Velmez:o) pod vedením výcvikářky Mirky Marcišinové a figuranta Mirka Valentina a to hlavne prý proto, abych si zvykala na ostatní pejsky, abychom se dozvěděly něco nového a abychom spolu zazily nějaké nové a nečekané zážitky;o)
Vyrazily jsme společně s našimi kamarádkami Zuzkou a Fessy. Už cestu do Velmezu jsem dokázala udělat velice vzrušující. Cestu jsme totiž s Fessy trávily v kufru. Cožpak o to, já mám Fessy ráda, ale přeci jen jsem zvyklá s paničkou a páníkem jezdit v naší fábjence na zadním sedadle. A tak jsem se rozhodla, že kamarádství nekamarádství, pojedu na zadním sedadle i v Zuzčiným autě. Holky si myslely, že na mě vyzrají jakousi sitkou, která měla sloužit jako mřížka. Vůbec je nenapadlo, že mně stačí hrábnout packou a síťka je pryč. A tak jsem to zkusila a povedlo se. Z ničeho nic jsem si trunila na všemožných zavazadlech na zadním sedadle a bylo mně dobře. Ale paničce asi moc ne. Začala se čertit, co že si to jako dovoluju. Nakonec se zastavilo, vratili mě zpátky do kufru a jelo se dál. Abych to zkrátila, zkusila jsem to ještě párkrát až paničku přešla trpělivost a přesedla si na zadní sedadlo, aby mě v případě mojí snahy vrátila zpět do kufru. I tak jsem to ještě zkoušela, ale bez úspěchu:o/ Panička docela ječela... Cesta jinak proběhla bez větších komplikací:o)
V pátek jsme stihly jak obrany tak poslušnost, ale ještě před tím jsme se vykoupaly v místním rybníku, což byl pro mě jeden z největších zážitků, vodu já totiž můžu kdykoli. Zkoušela jsem přesvědčit i Fessy, ta si se mnou ale hrála jen na břehu, do vody se jí moc nechtělo, ale já ji jednou přesvědčím, že je to prostě fain a obzvlášt pro nás, hustosrsté;o) Pak jsme šly na obrany a protože předcházela koupel, byla jsem docela akční. Poprvé jsem se místo o hadru rvala o peška a bylo to dobrý. Pes má aspoň pocit, že v té tlamě něco drží:o) Poslušnost nám taky docela šla.
Sobotu jsme začaly obranami. Tentokrát to nebylo nic moc. Byla jsem jakási unavená a bylo mně horko, takže jsem si odnesla peška jen jendou a raději jsme skončily. Proč to lámat přes koleno, že?Raději jsme se šly podívat na probíhající zkoušky v poslušnosti. Docela dobrý, panička by asi taky chtěla. No a já si to ještě rozmyslím;o) Pak mně a Fessy šuply paničky na pokoj, prý abychom byly odpočaté na nácvik na výstavy a šly na teorii o stopách, tvářily se pak jak kyselé citrony, asi se dozvěděly něco, o čem neměly ani páru a co je moc nepotěšilo. Pak byl ten nácvik na výstavu, který se nám bude moc hodit na tuto neděli. Školil nás pan Novák, co do naší malé zemičky přivezl hovawarty. Tak jsme zkoušely postoj, zuby, klus v kruhu, klus každý sám a bylo to dobrý. Jen to ukazování zubů mně furt moc nebaví. Po obědě byl opět odpočinek a paničky to vzaly do slova a do písmene a vytuhly jak kdyby byla půlnoc. Však to není taky žádná sranda, lidi musí někdy strávit to množství informací. Já jsem pak šla s paničkou kouknout na závody v přivolání s přeplaváním rybníku. Panička nejdřív soutěžit nechtěla, pak se ale nechala přesvědčit. Ona sice jo, ale já ne. Do vody jsem vlezla, ale žádný plavání přes rybník se nekonalo. Vrátila jsem se zpátky na břeh. Přece nebudu riskovat v takovým vedru nějaké křeče v pacce a podobně. A pak byly zase obrany a tentokrát mě to moc bavilo. Kousala jsem o 106 a dokonce jsem i na figuranta ňufala, což normálně nedělám. Potom jsme si šly zase zacvičit trochu poslušnost. A tady jsem poprvé vydžela odložení 5 minut, s malou přestávkou, kdy se do mně pustil někjaký pilný mravenec:o/
V neděli jsme se znovu pokusily o obrany i o poslušnost, ale obojí byla katastrofa. Byla jsem bez chuti, bylo hrozný vedro a taky jsem neměla moc sil, protože jsem se rozhodla přes víkend kromě pamlsků nic nežrat. A protože mně panička dává párek, který byl už v neděli v začínajícím stádiu "svého vlastního života", cvičily jsme raději na suché granule, takže motivace nebyla vůůůbec žádná. Tak jsme se vyprdly na cvičeni a koukaly jsme na ostatní pesany, jak se učili aport. A tím jsme taky skončily.
Po návratu domů jsem sebou pleskla do stínu a prospala celé odpoledne.
Sice to bylo velice náročné, ale zároveň moc moc fain, příště jedem zase:o)
11.6.2008 v noci se v chovatelské stanici IJSBEER narodilo 7 štěňátek, 3 pejsci a 4 fenečky. Gratulujeme!!!
SVOD MLADÝCH
Dnes 7.6.2008 nás čekala daleká cesta, až do Mladé Boleslavi a to proto, abychom se s Ebony zúčasnili svodu mladých. Ráno jsme vstávali ve 4 hodiny, protože jsme se přece jen báli, že se někde po cestě zasekneme za nějakou avií či něčím podobným a nestihneme přijet včas. Vstávání bylo krušné, ale naštěstí je to jen jednou za čas. Cesta byla v pohodě a žádné vozidlo staršího typu nás nebrzdilo, takže jsme do M. Boleslavi dorazili dostatečně dopřepdu, abychom se stihli seznámit s prostředím a s ostaními hafany (samozřejmě, že ne se všemi;o) a aby mě stihla opustit nervozita, která se teda stejně dostavila těsně před vstupem do kruhu.
K naší radosti jsme se ještě před začátkem potkali s bráchou Riccim (Enricco). Nevím, jestli se štěnda poznala, ale vypadala, že mají radost. Ještě jsme vyhlíželi sestřičku Erisku (Euforie), s tou se nám ale podařilo sejít až na place. No a protože máme dobré začáteční písmeno chovatelské stanice, šli jsme na řadu hned jako druzí, což bylo hrozně fain. Začalo být totiž docela horko a stínu bylo pomálo. Nejdřív šel na řadu Ricci a hned po něm my. A musím říct, že mě Ebony strašně moc překvapila a jak jinak než příjemně. Očekávala jsem totiž, že jak u zubů, tak při chůzi bude dělat neplechu, ale ona byla úplně vzorná. Zuby ukázala bez jakýchkoli cukání, změřit se taky nechala bez problémů a při proběhnutí byla prostě a jednoduše JEDNIČKA!!! A paní z komise to také ocenila:o))) Což nám udělalo ohromnou radost!
Ebonin svodový kód je: 5/2a/E4 - P
5 - celkový vzhled je odpovídající
2a - barva černá se znaky
E4 - P - nestandardně nesené pravé ucho :o(((( (to je bohužel problém i Ricciho a Erisky, ale věříme, že se nám tuto chybku podaří spravit)
Po hodnocení následovalo společné focení, tak už se těšíme na fotky.
Před odjezdem si ještě holky společně pohrály nebo spíš zablbnuly a musím říct, že to byla hra náramná:o))) Takto jsem ji ještě s žádným jiným psem neviděla. Nějaká nejistota se poděla úplně někam pryč a Ebony s Eriskou po sobě skákaly a ňafaly jedna radost:o)
Celý svod dokumentoval páník s půjčeným megafoťákem, tak se na ně můžete podívat v galerii. Pro Ebony bylo tolik zážitků tak náročné, že celou zpáteční cestu prospala s malou přestávkou, kdy si zblajzla celý pribináček za odměnu, jak to všechno krásně zvládla:o)
Jsme rádi, že už máme svod za sebou:o)
Výcvikový den ve Štěpánově u Olomouce
24.5. jsme se opět vydali na výcvikový den pořádaný Hovawart Pro Sporetm, tentokrát do Štěpánova u Olomouce. Najít cvičák nás stálo trošku námahy, ale s pomocí jedné paní obyvatelky Štěpánova se povedlo. Celý den se nám věnoval figuran a výcvikář v jedné osobě Martin Uřičař. A co si budeme povídat, byl prostě jednička! S námi štěňaty a hlavně pániky měl obrovskou trpělivost a snažil se nám všechno vysvětlit. Však to taky bylo potřeba, panička se při obranách motala jak holub na báni (a to nic nepila;o)) No a u poslušnosti jsme dostali pochvalu za chůzi u nohy a obraty u nohy, což nás ohromně potěšilo a povzbudilo.... dokud ovšem nepřišlo přivolání. Martin se ale paničky ptal, jestli mě dokáže přivolat a ona se tvářila jako že i jo.... Asi zapomněla na mé legrácky, které provádím na cvičáku v Rajci:o) Takže jsem dostala volno a pak mě přivolávala.... No uznejte sami... Proč bych za ní běžela, když kolem bylo tolik psích a člověčích kamarádů. Takže jsem si to tam oběhala a pak se mně za ní stejně nechtělo. Vytáhla na mě sice mé oblíbené balonky, ale bylo jí to houby platné:o) Teď už si ani nevzpomínám, na co se jí podařilo mě chytit, ale nějak se jí to podařilo, protože pak mě připnuli na stopovačku a to už nebyla žádná sranda. Musela jsem přijít chtě nechtě. Páníci dostali pokyny, aby se mnou i na procházkách cvičili na stopovačce, ale doufám, že se jim to rozleží, protože na šnůře se mně strašně špatně běhá. Já totiž při našich procházkách moc hezky poslouchám, takže to není potřeba (podle mě:o) Fakt!:o)
Výcvik s Marinem Uřičařem se nám moc líbil, tak bychom se rádi zúčastnili nějakého jím vedeného výcvikového tábora. Snad nám to časově vyjde!:-)
Fotky a video z tohoto dne najdete na stránkách Hovawart Pro Sport.
Nedělní procházka (18.5.2008)
Tímto moc zdravíme Fessy, Zuzku a Toma a těšíme se na jejich návštěvu u nás a taky na společný výcvikový víkend ve Velkém Meziříčí, který nás čeká v půlce června:o)
PS: bohužel jsme neudělali ani jednu fotku, hlavně že se foťák vesele nesl v batohu:o(
Speciální výstava Kroměříž 10.5.2008
Minulou sobotu jsme se byli podívat na speciální výstavě hovawartů v Kroměříži. Počasí přálo a bylo moc krásné vidět tolik hovíků pohromadě...Až oči přecházely;o)
Fandili
jsme naší kamarádce Fessy z Beskydských Argonautů, která se zúčastnila
výstavy ve třídě mladých. Získala známku VD a k této známce moc
gratulujeme. Přece jen známku výbornou dostaly jen 4 fenky. No a my
aspon trochu víme, co nás čeká na konci června na mezinárodní výstavě v
Brně, kam jsme se rozhodli na poslední chvíli přihlásit. Držte nám
pěsti a packy ať se panu rozhodčímu líbíme!:o)
Výcvikový den a rozloučení se cvičištěm KK Rybníček
Poslušnost jsme cvičili společně s roční fenečkou (jméno jsem bohužel zapomněla:o(, která byla moc šikovná a na konci výcvikového dne dostala medaili za nejlepší obranu. Nám poslušnost taky docela šla (ve srovnání s Rapoticemi), ale samozřejmě se máme pořád co učit a co pilovat. A na důkaz toho, že jsme se zlepšili, jsme dostali medaili - za pokrok v poslušnosti. Musím říct, že jsem to nečekala, takže když bylo řečeno jméno naší Ebony, spustily se mně krokodýli slzy dojetí:o))) I když vím, že nás čeká hrozná spousta práce, je tahle medaile strašně důležitá, protože pro nás znamená velikou motivaci!!!
No a abychom si výcvik a obrany zpestřili, konaly se závody v nejrychlejším přivolání. Byla to docela sranda a celý závod vyhrála Zira Gasko Prim. Byla opravdu jak ohnivá čára:o) Naše Ebony se umístila na 6. místě. Ještěže se nehodnotilo předsednutí před psovoda, ale přeběhnutí přes cílovou čáru. To bychom byli totiž poslední, protože Ebony to celé brala jako velkou hru. Pár kroků přede mnou hodila kličku a nejspíš očekávala, že ji budu honit po celém cvičáku:o)))
A nakonec Mirka zkoušela naučit Ebony štěkat. Žádný štěk sice nevyšel, ale zubama klapala pěkně;o) Dostali jsme instrukce jak na to a zkoušíme zkoušíme, i když zatím bez štěku;o(
Děkujeme Alči a Erikovi za zorganizování této akce, protože celý den byl super!
Výcvikové odpoledne v Rapoticích 5.4.2008
Sobotní odpoledne jsem společně s páníčky strávila v Rapoticích na cvičáku, které pořádala paní Jitka Čermáková, výcvikový referent chovu Hovawart klubu. Sešlo se nás 6 hovíků - všechno ženský:o) Výcvik vedla paní Mirka...příjmení bohužel nevím, ale byla moc fain:o) Nejdřív jsme cvičili poslušnost - základní povely, chůzi u nohy. Taky jsme poprve zkoušeli výstavní postoj... No, musíme cvičit cvičit.
Pak jsme šli zkusit stopu. To byla pro nás premiera a docela nám to šlo. Pekně jsem se u toho nadlábla párečku:o)
A nakonec přijel pan figurant. Jenže jsem se ho nějak lekla či co a prostě jsem za ním nechtěla jít. Panička i páníček se snažili mě nalákat na všechno možné, ale já jsem se zapřela packama a neudělala ani krok. Nakonec mě panička vzala do náruče (asi si chce přivodit kýlu;o/) a k panu figurantovi mě aspon na kus donesla. Chvili se snažil získat si mou důvěru, ale moc to nešlo. Nechala jsem se pohladit a podrbat, ale tím to haslo.
Celý výcvik nám zpestřovaly každou hodinu projíždějící vlaky těsně vedle cvičáku:o) Bylo to moc příjemně strávené odpoledne s ostatními hovíky. A nejlepší na tom je, že jsme se s paničkou zase naučily něco nového:o)
Zde se můžete podívat na pár fotek.
Od března jsme začali pravidelně navštěvovat cvičiště v Rájci-Jestřebí.
Můj první výcvik
23.2.2008 jsem se poprvé zúčastnila výcviku. Konal se v Brně a organizoval ho Hovawart Pro Sport. Bylo nás tam kolem 15 hovíků a pak ještě pesani jiných plemen... Já byla ze všech nejmladší:o) Nejdřív jsem nebyla zrovna ve své kůži, obzvlášť, když na mě pan figurant nastoupil s nějakým předmětem v ruce a chtěl, abych se nějak projevila. Tak jsem stála a hleděla. Postupně nervozita z neznáma opadla. Krapítek jsem si zakousala do kůže a taky jsem se pokoušela zpacifikovat pana figuranta. Jak se mně to povedlo, si můžete prohlédnout zde.:o) Po krátkém odpočinku jsme cvičili poslušnost. Sednout a lehnout by mně šlo, chůze u nohy a aport je už tošku horší. Ale s paničkou jsme si slíbily, že budeme poctivě cvičit a ono se to časem poddá:o) Žádný učený z nebe nespadl, že?;o)
Už se moc těším až budu kousat do rukávu jako ostatní pesani, se kterými jsem se na této akci potkala:o)
Bylo to moc fain:o)

