N o v i n k y

25.4.2010

Po třičtvrtě roce jsme se s Ebony vypravili na cvičák. Jel s námi i páník se Štěpánkem. To aby si synek zvykal od útlého věku:-) Ebony cestu nijak zvlášť neprožívala do té doby než jsme odbočili na polňačku, která vede ke cvičáku. Okamžitě poznala kamže to jedeme a dostala záchvat kníkání, mručení a nevěděla, kam by štěstím vlezla. Takže vlezla páníkovi málem za volant:-).

Trochu jsem se bála, co budeme předvádět, když jsme tam tak dlouho nebyly. S Ebi jsme sice na procházkách poslušnost procvičovaly, ale měly jsme na to úplný klid, nikdo nás nerozptyloval, nikdo kolem nechodil... Pro jistotu jsem vzala pořádné buřty, aby měla Ebony motivaci... A musím říct, že to Ebony šlo a myslím, že by jí to šlo i bez těch buřtů. Byla prostě natěšená, že se zase něco děje a cvičení podle toho vypadalo. Byla moc pozorná a snažila se. Dostaly jsme pochvalu i od Alči, naší výcvikářky a kritičky:-).

No a taky jsem se rozhodla, že do bonitace, kterou bych chtěla zvládnout na podzim, zkusíme složit zkoušku ZPU 1. Což znamená, že musíme nastoupit na stopu a nějakým způsobem (a to teda nevím jakým) naučit Ebony štěkat na povel... Tak nám držtě pěsti a tlapky...

Myslela jsem, že budeme mít i nějaké foto, ale páník se někam zdejchnul  do okolí cvičáku s kočárkem i foťákem, takže žádné foto není, teda kromě nějakých broučků, které fotil, když se toulal krajinou....

O víkendu jsme si taky dopřáli pořádnou vycházku, protože by byl hřích nejít ven, když bylo tak krásně. Ebonita se vymáchala pěkně v řece, poběhala po lesích, lukách, a my jsme se těšili na první letošní pivní osvěžení na zahrádce:-)

Fotky z procházky jsou zde.

A taky se můžete podívat na fotky z březnové prochajdy a na fotky s novou pamlskovou hračkou.

6.3.2010

V tento den se nám od základu změnil život. Do naší tříčlenné smečky přibyl čtvrtý člen, syn Štěpán! Je to krásný malý uzlíček, na kterého se můžeme od rána do večera dívat a stejně nás to neomrzí.

Měli jsme trochu obavu, jak ho přijme Ebony. Zatím se zdá, že je ze Štěpánka nadšená. Chodí za ním k postýlce, čumák rve mezi šprušle, aby si ho mohla z co nejmenší vzdalenosti očuchat. Když jsme venku, zastavíme někde na louce, abychom si zaházeli s balonkem, tak se sem tam Ebony rozběhne nadšene ke kočárku, očuchává ho a ocas si může ukroutit.

Ona by své pocity vyjádřila možná takto:

Moji páníci mně asi chtěli udělat radost a pořídili mně člověčí mládě na hraní... Jen teda nechápu, proč mně ho na to hraní ještě nedali. Pořád mně ho dávají očuchávat, což mě samozřejmě těší, protože moc hezky voní, ale není to ta správná psina, jako když bych se s ním mohla muchlovat na svém pelíšku podle své libosti. Někdy taky teda hrozně křičí. To si říkám, jestli by ho nechtěli páníci vrátit a pořídit něco míň hlučného. Přece jen v noci mám ráda na spaní ticho. Panička slibuje, že ten řev postupně ustane... Tak to su teda zvědavá:o))) Každopádně se těším, že až nejmenší páník povyroste, tak si s ním užiju moc moc legrace!

Seznamovací foto zde.

Zaktualizovala jsem naše plány na první půlku roku 2010.

A jak jsem slíbila, že tu napíšeme, cože jsme podzim a zimu roku 2009 dělaly tak slyšte... Nebylo toho pravda moc, ale něco přece jen... V listopadu jsme zvládly  s Ebonkou výcvikový den v Kuřimi pod vedením Mirka Valentyna. Jako vždy to bylo moc fain, dost poučné a tentokrát jsme teda odjížděly (hlavně já) i krapet zklamané. Myslely jsme, jak nám nejde základní poslušnost, jenže chůze u nohy se nám vůbec nepovedla. Ebony koukala před sebe jak tele a mně se ji vůbec nedařilo namotivovat, aby mě sledovala... Vrchol všeho byl, když jsme přede všemi měly ukazovat nácvik očního kontaktu a Ebony místo na mě, si vykrucovala hlavu a hleděla na triskáč, který si to brázdil po krásné modré obloze... Aspoň byla ale sranda:o) Takže jsme dostaly rady, jak chůzi i oční kontatk zlepšit a bylo....

Zkoušely jsme i obranu. Tam je Ebony pořád vlažná a už ani nedoufám, že se to změní. Je pravda, že jsem pro to moc neudělala. Pravidelně jsme nikam kousat nechodily. Nicméně su ráda, když si je sem tam zkusíme, aby si Ebony víc věřila. A pokud by se to podařilo nějak šikovně skloubit s mateřstvím, tak se ráda zkusím do těch obran víc "zakousnout":-)

Jinak jsme podzim i zimu trávily spíš odpočinkově, samozřejmě základní poslušnost jsme se snažily cvičit pořád, ale jak už jsem tu psala... nebylo to úplně ono. Teď se sanžím s Ebony na každé procházce cvičit jako dřív a na Ebony jde vidět, že ji to baví. Ono je to přece jen o něčem jiném, když se s ní můžu pořádně potahat o balónek a zablbnout s ní jako dřív.

8.2.2010

Přátelé a kamarádi,

moc dobře si uvědomujeme, že naše skoro půlroční odmlka je velice ostudná... Ale pánici se k jakékoli aktualizaci přes veškerou práci prostě nemohli dostat. To ale neznamená, že mě zanedbávají. To nééé... Pravda teda je, že panička svoje aktivity se mnou dosti omezila... Vymlouvá se na velké břicho. A fakt ho teda má pěkné... Jak kdyby lemtala pivo po sudech:o))) Ale slíbíla, že hned na jaře se vrátíme zpátky do starých kolejí a budeme cvičit a chodit na dlouhé procházky. To už asi ten pupík mít nebude:o) Teď chodíme na krátké procházky a cvičíme tak nějak "na oko". Zato ale chodíme víckrat denně, což taky není k zahození:o)

Brzy zde napíšeme, co jsme celý ten půlrok dělali.

Do fotogalerie přibylo pár fotek.

Všem, i když s více jak měsíčním zpožděním, přejeme úspěšný rok 2010 a slibujeme, že aktualizovat budeme pravidelně... a často:o)